MURAL (akronym z Makes U Realize And Leads to actions)

Projekt v rámci programu partnerství škol Comenius

Projekt byl zahájen 1. 8. 2013 a bude ukončen 30. 6. 2015. Našimi partnerskými zeměmi  jsou Polsko, Francie, Lotyšsko, Rumunsko, Itálie, Velká Británie a Turecko.
Cílem projektu je upozornit na předsudky, stereotypy a diskriminaci v jakékoli formě, uvědomit si, jak se projevují ve společnosti na základě rozdílů etnických, rasových, náboženských, národnostních, věkových, pohlaví apod., učit se čelit jim a předcházet jim.

Zúčastnění žáci a učitelé mají příležitost využít a zdokonalit své schopnosti a dovednosti v týmové spolupráci a v angličtině, která je společným komunikačním jazykem. Během setkání se žáci účastní mnoha různých aktivit – zejména výtvarných, ale i dramatických, tanečních, hudebních, jsou pro ně připraveny zajímavé semináře, výlety, soutěže. 

První setkání partnerských škol se uskutečnilo ve dnech 15. 10. – 22. 10. 2014 v Polsku. Hostitelskou školou bylo Gymnazium No 1 Jana Pavla II v Legnice. Naši školu úspěšně reprezentovali 4 žáci a žákyně 3. a 4. ročníku - Markéta Němcová a Karolína Udržalová z L4. a Kamil Kolář a Savas Kakulidis z L3.

Druhé setkání probíhalo od 1. do 8. 12. 2014 ve francouzském městečku Taverny nedaleko Paříže. Žáci Jan Frič a David Hoffman z S4.A zastupovali naši školu v aktivitách organizovaných College Le Carre Ste. Honorine. V soutěži o nejlepší pohlednici se na 1. místě umístil návrh Žanety Boudové z L2.

Setkání v Polsku

Od 15. do 22. října jsem v rámci projektu Comenius strávila týden v Polsku. Společně se svými spolužáky ze školy, Karolínou, Kamilem a Savasem jsem byla vybrána, abych reprezentovala naši školu. Tématem setkání byly předsudky. A před samotným odjezdem jsme dostali za úkol vymyslet logo a připravit si prezentaci o naší zemi a škole.                                  

15. října 2013 jsme se všichni společně vydali do polského města Legnica, které se nachází nedaleko hranic. Legnica má přibližně poloviční rozlohu než Hradec Králové a počet obyvatel je cca 105 tisíc. Cestovali jsme vlakem s několika přestupy. V cílové stanici si nás již převzali dívky, u kterých jsme byli ubytováni. Měla jsem velký strach, abych se domluvila s Justynou, dívkou, která mě měla na starost. Přestože jí bylo teprve 15 let, její úroveň angličtiny byla velmi dobrá a nakonec jsme si vždy nějak porozuměly.

Následující den jsme se všichni sešli v legnickém gymnáziu. Spolu se studenty z Polska a České republiky zde byli zástupci z Anglie, Francie, Itálie, Rumunska, Turecka a Lotyšska. Ze všech účastníků jsme patřili mezi nejstarší, ale co se týkalo komunikace, byla vidět vysoká úroveň anglického jazyka v jiných státech. Na každý den byl naplánován program se zaměřením proti předsudkům a diskriminaci. Také jsme podnikly výlety do nedaleká Vroclavi, Zlotorie a dalších zajímavých míst. Jeden den byl ponechán pro akci s hostitelskou rodinou.

Během celého pobytu jsme mohli sledovat a vyzkoušet si, jak naši sousedé žijí a jaké mají zvyky. Přesvědčili jsme se, že jsou velmi přátelští a vstřícní. Ze všech národů účastnících se tohoto projektu mi přišli povahově nejbližší. Překvapilo mě, jak nás Čechy mají rádi. Nebylo to však pouze o pozitivech. V porovnání celkové rozlohy Polska s Českou republikou jsem očekávala mnohem větší vyspělost státu. Malým mínusem pro mě byla polská strava. Nedokázala jsem přijít na chuť jejich kombinacím surovin a dochucování pokrmů. Naopak příjemným překvapením bylo zjištění, jak levná je přeprava polskými taxíky.

Celý pobyt jsem si užila a skvěle se bavila. Změnila jsem svůj pohled na Polsko a jeho obyvatele a ráda bych se tam vrátila.

Markéta Němcová, L4.

Týden v Polsku: Jel bych klidně znova

Týdenní pobyt v polské Legnice mi změnil názor na Polsko a Poláky obecně. Nečekal jsem, že jsme na tom o tolik lépe než oni, ovšem Poláci jsou sympaťáci.

V podzimních měsících jsme v rámci projektu Comenius vyrazili navštívit naši sousední zemi Polsko. Vydali jsme se hledat nejen rozdíly mezi životem u nás a v Polsku, ale i projevy různých forem diskriminace a zažitých stereotypů v Evropě. Jeli jsme do Polska s pocitem, že naši sousedi jakožto větší země s více obyvateli budou mnohem dál než náš státeček. Zážitek to byl veliký, přejet hranice, které jsou vzdálené několik desítek kilometrů, a vidět něco jiného, než jsme zvyklí tady u nás.

Naším cílem bylo město Legnica, kde na rozloze poloviční než Hradec Králové bydlí 105 tisíc obyvatel. V legnickém gymnáziu se sešlo 8 evropských zemí, aby se sblížili, rokovali o předsudcích a diskriminaci a také se zdokonalovali v angličtině. Přijely děti z Anglie, Francie, Turecka, Rumunska, Lotyšska a Itálie. Žáci z ostatních států naprosto dokazovali, na jaké úrovni je angličtina v jejich státě. Byli jsme ubytováni v polských rodinách a mohli jsme sledovat, jak to u nich chodí a jaké mají zvyky. Díky tomu jsme poznali život v Polsku. Na to, že to jsou naši sousedi a Legnica leží opravdu kousek od Hradce, byl jsem překvapen, co dokáží udělat obyčejné hranice mezi dvěma státy. 

Byl jsem ubytován v rodině, která bydlela v krásném starším činžovním domě přímo v centru Legnici nedaleko fotbalového stadionu. Kromě maminky a tatínka tam bydleli i tři jejich dcery. Nejstarší dcera, Paulina, mě měla v Polsku "na starosti". Na první pohled opravdu rodina nelišící se od našich. Ale velkou roli v jejich životě hraje náboženství. Bohoslužby tu jsou v neděli v každém kostele dvakrát za dopoledne. Kostely jsou opravdu na každém rohu. Nejsou to žádné kostelíčky, ale krásné vysoké zděné stavby. To z důvodu, že věřících je tu opravdu spousta. Je vidět, že papež Jan Pavel II. je pro ně velikou osobností. Jmenuje se po něm skoro každá druhá škola a v každém městě má minimálně dvě sochy. I moje hostitelská rodina byla věřící, a tak v neděli jsem byl vzbuzen v devět a snídali jsme slavnostně.

Obchodní centra, kina, hospody, náměstí, parky, to vše bylo stejné jako u nás. Výlet do Wroclavi nám ukázal, že Polsko má dominantní města, kde je vidět snaha o to, aby vzhled města byl pěkný.

Poláci na mě udělali velice dobrý dojem. Byli sympatičtí, pohostinní a velice přátelští. Ze všech účastníků projektu nám byli povahově nejblíže, i po návratu domů si občas napíšeme pár slov anglicky.

Kamil Kolář, L3.

Setkání ve Francii

Od 1. 12. do 8. 12. 2014 jsme měli možnost zastupovat naší školu v projektu „MURAL, which Makes You Realize and Leads to Actions“. Jednalo se o druhé setkání, které probíhalo ve francouzském městě Taverny nedaleko Paříže v partnerské škole College Le Carre Ste. Honorine.

Všechny aktivity měly společné téma multikulturní společnost a diskriminace. Náš tým se skládal z učitelů Jiřiny Morávkové a Jiřího Bureše a studentů Jana Friče a Davida Hofmana z S4.A. Přijeli i zástupci ostatních zemí: Polska, Lotyšska, Rumunska, Itálie, Turecka a Velké Británie.

Poté, co jsme v neděli přiletěli do Paříže a dostali se vlakem do městečka Taverny, si nás studenty převzaly naše hostitelské rodiny, které se o nás staraly a ve volném čase nás také provedly po Paříži. Dny byly rozděleny na liché (Po, St, Pá), kdy jsme absolvovali poznávací výlety po Paříži a sudé (Út, Čt, So), kdy jsme se ve škole účastnili projektových aktivit na téma multikulturnost a diskriminace. S ostatními zástupci škol jsme navštívili např. univerzitu Sorbonna, prošli Muzeum středověku, nahlédli do Louvru a katedrály Notre Dame nebo si vystáli frontu na výhled z Eiffelovy věže.

Ve škole jsme shlédli dokument a prezentaci na téma multikulturnosti ve Francii, dále jsme vyslechli příběhy žáků školy, kteří zastupovali menšiny ve Francii. Školu navštívila i specialistka na romskou komunitu, poté následovaly diskuze o národnostních menšinách ve Francii a jejich problémech. Společně jsme vytvořili na zdi v hale školy nástěnnou malbu „MURAL FRANCE“ a zúčastnili se výtvarných workshopů. Součástí návštěvy byl i tzv. Velký multikulturní den. Náš tým přednesl připravenou prezentaci o tradicích a svátcích dodržovaných v České Republice, nabídli jsme k ochutnání naše „národní pochoutky“ a zároveň ochutnali i od ostatních zemí. Také jsme vyhráli v soutěži o nejlepší pohlednici, na čemž má zásluhu Žaneta Boudová z L2. Komunikace probíhala v angličtině, a tak jsme kromě svých schopností a dovedností v týmové spolupráci také zdokonalili svou angličtinu.

Jsme rádi, že jsme dostali možnost reprezentovat naši školu a přejeme mnoho dalších úspěchů v rámci programu partnerství škol Comenius.

Jan Frič, S4.A

Březnové setkání v Lotyšsku

24. března 2014 jsem se spolužačkou Terezou Kalhousovou vyrazil do Lotyšska reprezentovat naši školu v projektu MURAL. Po příletu do Rigy jsme se vydali do malého městečka Tukums, kde sídlí partnerská škola. Krajina, kterou jsme projížděli, se ani trochu nepodobala té naší.  U nás už začínalo jaro, v Rižském zálivu bylo počasí asi o měsíc pozadu. Vše působilo smutně, mokře a opuštěně. Žádné barvy, žádné známky zásahu lidské ruky. Ani město Tukums na první pohled nevypadalo přívětivěji, dokud nás nepřivítali naši hostitelé a nezavedli nás do svých domovů. Všechny domy, které jsem měl možnost navštívit, byly zevnitř udržované, vkusné a pohodlné. A nemůžu si odpustit poznámku, že jídlo bylo výtečné. Jen dezerty byly tak sladké, že je jedli jen Turci a Lotyši.

Lotyšsko se od začátku projevovalo jako neobyčejně přátelská, pohostinná a respektující země, takže všechny rozdíly mezi jednotlivými národy okamžitě zanikly a zavládlo porozumění, spolupráce a zábava.
Hostitelská škola pro nás připravila bohatý program, díky kterému byl každý den unikátní, nabitý a zábavný, přičemž nám ponechával dostatek času v rodinách. Pravda ale je, že jsem se snažil prchnout vždy ve chvíli, kdy některý z organizátorů prohlásil „Stand up and make a circle…“, protože to vedlo k aktivitám tak dětinským, že utíkali i někteří Lotyši, kteří  měli pomáhat s organizací. Přispělo to však k tomu, že jsme se více sblížili a poznali i další z projektu Comenius, se kterými bychom si jinak ani nezkřížili cesty. V průběhu týdne jsme se seznámili se školou, zúčastnili se výuky v některých hodinách, pracovali společně v projektových workshopech, malovali mural, sportovali a navštívili zajímavá místa.
A celkový dojem? Lotyšsko v sobě mělo něco úžasného, co se slovy nedá popsat, všechny národy se v jediný den spřátelili a užili si spolu nezapomenutelný týden. (A Lotyšsko má vkus na auta - tohle jsem si prostě nemohl odpustit.) Takže pro dovolenou bych určitě vždycky volil Lotyšsko před Francií, Španělskem, Floridou nebo jiným exotickým místem.

Lukáš Znojemský, L2.

Setkání v Rumunsku

Na jaře jsem měl možnost zúčastnit se společně se svou spolužačkou Kristýnou Fikejsovou a učiteli Vítkem Svobodou a Pavlem Smitkou týdenního pobytu v Rumunsku, kde jsme zastupovali naši školu v projektu MURAL. Setkání se uskutečnilo od 15. do 21. 5. 2014. V Rumunsku jsme se seznámili i s partnery z Francie, Británie, Polska, Lotyšska, Turecka a Itálie.

Po našem večerním příletu do Bukurešti jsme nasedli do mikrobusu společně s Lotyši a jeli jsme do 120 kilometrů vzdáleného městečka Zimnicea. Zde nás přivítali naši hostitelé. Ráno byl program slavnostně zahájen ve školní tělocvičně. Odpoledne jsme navštívili radnici, starosta nám představil městečko, plány jeho rozvoje a modernizace. Večer jsme si prohlédli místní vinařství.

Třetí den jsme odjeli na krátkou ranní prohlídku do Bukurešti, odpoledne jsme viděli středověkou pevnost v Rasnově a Drákulův hrad Bran. Navečer jsme pokračovali do historického města Brašova. Další den dopoledne jsme zhlédli několik prezentací zaměřených na diskriminaci a stereotypy a zúčastnili se workshopu na dané téma. Odpoledne pro nás byly připraveny sportovní aktivity a hra nazvaná hledání pokladu. Poslední den ráno jsme sledovali studentské filmy, které si každá země do soutěže předem připravila. Vyhráli Turci, druzí byli Lotyši. Náš film natočený Terezou Fenykovou v režii Žanety Boudové skončil na krásném třetím místě. Po obědě se v tělocvičně konalo slavnostní zakončení.

Bylo zajímavé sledovat, jak odlišné je Rumunsko od naší země. Je to prostá země s velice sympatickými a pohostinnými lidmi. Bavilo mě poznávat nové lidi a jejich kulturu. Rád bych se podobného projektu znovu zúčastnil.

Ondřej Machač, L3.

 

Setkání v Itálii

V rámci projektu Comenius jsme měly možnost zastupovat naši školu a Českou republiku od 8. 10. do 15. 10. v italském městě Guidonia. Rodiny, které se o nás staraly, byly velmi přátelské. Mě ubytovala sympatická Valerie, která bydlela v bytě kousek od školy. Dobře jsem si s ní rozuměla, ukázala mi své fotky, seznámila s kamarády ze školy a pořád jsme si povídaly. Moje spolužačka Žaneta Boudová byla také ubytovaná v příjemné rodině. První den nás naši hostitelé provedli po městě a ukázali nám nádherné zahrady Villy de D’Este v Tivoli. Všichni jsme byli okouzleni vodními prvky v zahradě. Byly tam i varhany, které hrály, když jimi protékala voda.

Následující den nás čekaly skupinové aktivity. Nejprve jsme byli rozděleni podle zemí. Každý tým měl podle svých zkušeností přiřadit jednotlivým zemím tři vlastnosti. Tak jsme obě zjistily, co si o českém národu partnerské země myslí. V závěrečné diskuzi měli všichni možnost se k přiřazeným vlastnostem vyjádřit. Další aktivita byla též skupinová, ale tentokrát byly skupiny smíšené, takže jsme se dorozumívali jen anglicky. 
Sobotu a neděli jsme strávily v Římě, kde jsme si prohlédly nejvýznamnější římské památky. Byly to úchvatné stavby, hodně jsme se o nich od svých hostitelů dozvěděly. Viděly jsme například Colosseum, Forum Romanum, Pantheon, Španělské schody a chrám sv. Petra. Všichni jsme se víc poznali, procvičovali angličtinu a užili si krásný víkend v hlavním městě.
V pondělí nás čekalo kreslení loga a sportovní aktivity. Já jsem si skvěle zahrála volejbal a navštívila hodinu fyziky. Poslední den pro nás byl smutný, protože jsme se musely rozloučit.
Italové na nás působili velmi přátelsky. Nečekaly jsme, že se o nás budou tak hezky starat, byly jsme mile překvapené. Dobře jsme si rozuměly i s rodinami, přestože všichni neuměli anglicky.
Byla to pro nás velká zkušenost a určitě bychom obě chtěly navštívit Itálii znovu. Těšíme se, až navštíví oni nás.

Tereza Francková, Žaneta Boudová, L3.

Setkání v Anglii

Země, kterou jsme v rámci programu Comenius navštívily, byla Anglie. V pátek 28. listopadu jsme se vydaly na cestu do Ashfordu. Na místo jsme dorazily až v sobotu ráno, protože cesta autobusem Eurolines trvala přibližně 17 hodin. Anglie nás přivítala slunečným a neobvykle teplým počasím. Na autobusovém nádraží v Doveru nás vyzvedla jedna z učitelek Goldwyn School, která nás odvezla do rezidenčního centra, kde jsme se ubytovaly.

Pokoj jsme sdílely se dvěma Francouzkami a Italkou, takže angličtinu jsme musely používat permanentně. Okamžitě jsme byly zapojeny do různých aktivit, při kterých jsme se seznámily s ostatními.

Na neděli byl naplánován výlet do Londýna, kde jsme si prohlédly nejvýznamnější památky.
Hlavním cílem projektu je upozorňovat na předsudky a stereotypy, takže jsme se zúčastnily různých přednášek a workshopů a také jsme si prohlédly hostitelskou školu.  Každá země prezentovala píseň na téma RESPECT. Společně jsme měly příležitost vyzkoušet spoustu nových věcí, například slaňování a střílení z luku.

Domů jsme odjížděly v pátek kolem půlnoci opět z Doveru. Do Hradce Králové jsme dorazily v sobotu 6. 12. večer. Myslím, že jsme si to užily, jak nejvíc to šlo, a vzpomínat budeme v dobrém.

Aneta Hermanová, L1. a Tereza Fenyková, L3.

Setkání partnerských škol u nás

Předposlední setkání partnerů v projektu MURAL se uskutečnilo v prvním březnovém týdnu na naší škole. Na návštěvu učitelů a žáků ze sedmi zemí jsme se připravovali již od začátku školního roku. Přípravy na roli hostitelů vyvrcholily po prosincové návštěvě Anglie.  První dva měsíce nového roku vyplněné dolaďováním programu a dalších detailů rychle uběhly a 1. března jsme v našem městě přivítali očekávané návštěvníky. V následujících dnech jsme společně pokračovali v projektových aktivitách, představili jsme hostům naši školu, nejzajímavější místa Hradce Králové i hlavního města.

Žáci partnerských škol byli ubytováni v rodinách našich studentů, pro všechny zúčastněné to byla zajímavá zkušenost a příležitost navázat nová přátelství, která neskončila odjezdem hostů do jejich domovů.

Týden s Lukaszem

Na hodině angličtiny nás paní učitelka seznámila s možností ubytovat u sebe zahraničního studenta. Pět kluků z naší třídy se rozhodlo, že u sebe hosty ubytujeme. Dostali jsme informace, kdy přijedou a koho u sebe budeme vlastně mít. Ještě ten den jsem se na Facebooku spojil s  Lukaszem z Polska a dozvěděl jsem se, jaké má koníčky a co ho baví.
V pondělí 2. března ráno jsme se seznámili osobně. V aule byl společný týden oficiálně zahájen a nás čekal bohatý program. Po představení školy a prací studentů našim hostům jsme hráli seznamovací hry a většinou jsme se styděli. Po chvíli obavy opadly a začali jsme se spolu všichni bavit. Odpoledne jsme se vydali do zrekonstruovaného planetária, kde jsme měli přednášku v angličtině. Večer nás doma přivítali rodiče, s Lukaszem jsem si vyměnil dárky a hned jsme šli po náročném dnu spát.

Druhý den ráno jsme vyrazili do školy, před sebou jsme měli zase zajímavé aktivity, tentokrát si naši hosté v kvízu vyzkoušeli své znalosti o České republice, zúčastnili se hodiny matematiky a zahráli si s námi fotbal, ve kterém vynikal především náš kamarád z Francie, podle jeho účesu jsme mu říkali Neymar. Konečné skóre zápasu ani nevíme, protože jsme hráli spíš pro zábavu a nepočítali jsme góly. Odpoledne jsme navštívili hejtmana Královehradeckého kraje, kde jsme si příjemně popovídali. Ve středu nás čekal úžasný výlet do našeho hlavního města Prahy. Tam jsme si prohlídli Pražský hrad a ostatní významné památky. Po návratu jsme s ostatními kamarády zahráli francouzské karty, hru, kterou nás naučil náš kamarád z Francie. Po příjemně stráveném večeru jsme nasedli na první vlak a jeli unavení domů. Ve čtvrtek dopoledne nás čekal workshop o podstatě předsudků a odpoledne zajímavá přednáška o náboženství. Večer jsem s Lukym hrál hry na počítači, doma to je jeho oblíbená zábava. Před sebou jsme měli poslední den, ráno jsme na skleněnou stěnu namalovali logo projektu a vlajky všech zúčastněných zemí. Odpoledne nás čekalo překvapení, ochutnávka exotických jídel a ukázka národních tanců, kterou pro nás připravili cizinci, žijící v našem městě. Já a Luky jsme si nejvíce pochutnali na ukrajinské kuchyni, která nás překvapila spoustou nových zajímavých chutí. Večer jsme s kamarády připravili pro naše hosty posezení, všichni se dobře bavili.

Polský tým odjížděl už v sobotu dopoledne, tak jsme se museli rozloučit. Lukymu se u nás moc líbilo, dokonce řekl, že to byl nejlepší týden v jeho životě.  I mně se společně strávený týden strašně líbil, i když ze začátku jsem měl obavy, že si nebudeme rozumět. Nakonec jsme se těžko loučili i s otatními hosty, třeba až z dalekého Turecka, a s Lukym i dalšími jsem stále v kontaktu.
Jan Sameljak, L1.
Comenius v Čechách pro nás dvě trval necelý týden, jelikož italská skupina odjela poslední den brzy ráno. Naše hosty, dvě italské slečny, jsme přivítaly tradiční českou svíčkovou a začaly se seznamováním. Od začátku jsme si s nimi hodně rozuměly, takže bylo jasné, že si celý týden užijeme. Možná i díky tomu, že jsme bydlely v bytě bez rodičů a vše bylo jen na nás. Samozřejmě jsme navštívily naše rodiny, kde holky mohly ochutnat další české speciality.
Společný program začal představením naší školy, každý den jsme se účastnili různých workshopů, přednášek a dalších společných aktivit. Naši hosté si mohli vyzkoušet i barvení vajíček, protože tu byli v období Velikonoc.

Navštívili jsme také nově zrekonstruované planetárium a jeli na celý den do Prahy. Prahu jsme prošli s průvodcem a viděli největší zajímavosti tohoto města. Celý týden byl výborně zorganizovaný. Myslíme si, že byl pro všechny příjemný a dal nám hodně zkušeností i po jazykové stránce. Doufáme, že to pro naše hosty nebyla poslední návštěva u nás. I po ukončení tohoto projektu budeme s děvčaty v kontaktu a na začátku srpna za nimi odlétáme do Itálie.
Aneta Beránková a Dáša Protivínská, S3.B
Vidět takovou směsici různých národností na jednom místě se mi ještě nepoštěstilo. Díky angličtině nebyl žádný jazykový problém, jen kulturní rozdíly byly znát. S Italy to bylo nejpatrnější při společném vaření různých druhů těstovin - krájet špagety nožem byl skoro smrtelný hřích. Zkratka super
zkušenosti a týden, na který budeme dlouho společně vzpomínat. 
Tomáš Kodet, L3.

Poděkování hostitelským rodinám

Náš dík patří také rodičům, kteří vytvořili zahraničním studentům rodinné zázemí.

Paní Radka Kodetová, maminka Tomáše, který se staral o italského Davida, nám napsala:

‘Ital David byl opravdu velký a vděčný strávník☺, bylo vidět, že mu u nás chutná. A to potěší každou kuchařku. Vařila jsem domácí českou stravu. Ochutnal kuře na houbách, svíčkovou, knedlo-vepřo-zelo s knedlíky houskovými i chlupatými. K tomu upravené hlávkové zelí. To vůbec neznal a moc mu chutnalo. Hned chtěl vědět, jak jsem ho uvařila, čím ochutila. Na bramboráky si vzal recept, chutnaly mu bramborové placky s povidly a sirobem z cukrové řepy. Kynuté koláče také neznal, byly plněné jablkovými povidly, tvarohem a mákem. Nasmáli jsme se při vysvětlování máku, že se makovice sklidí na poli a dají se využít také ve farmacii. J David se zajímal u každého jídla, z čeho jsem ho uvařila a jak. Byl v úžasu, do kolika pokrmů se dávají brambory. Italové prý brambory znají jen vařené, smažené a bramborovou kaši. Hraběnčiny řezy ho překvapily vzhledem, ptal se, z čeho je povrch. Těsto se strouhá na hrubém struhadle a to ho úplně nadchlo. A klasický štrůdl mu také chutnal. Dělám si těsto sama, je to takový „rodinný“ recept. Však jsem mu přibalila na cestu jak koláče, tak řezy. Nakoupili jsme Davidovi několik různých plechovek piva a rodičům poslali Becherovku ☺‘

Týden v Turecku

V pátek 15. 5. jsem se vydal s pěti spolužáky a dvěma učitelkami na závěrečné setkání partnerských škol do Turecka. Já jsem z nich byl nejmladší a nikoho jsem neznal. Vyjížděli jsme časně ráno, a když jsme po celodenním cestování vlakem, autobusem, letadlem a minibusem dorazili do Mugly, naši turečtí přátelé už na nás natěšeně čekali. Hned jsme vyrazili k nim domů, protože byla půlnoc a my jsme byli po dlouhé cestě unavení. Můj hostitel se jmenoval  Atakan a bydlel v bytě. Žádný luxus, ale měl to tam hezké. Jeho rodiče už spali, takže s nimi jsem se přivítal až u snídaně.

V sobotu jsme si všichni prohlédli antické památky nedaleko Mugly. Bylo to moc hezké, až na to vedro, i když to se dalo v Turecku čekat. Neděle byla naším společným dnem s rodinami, tak jsme se domluvili a vyrazili společně na pláž. Mugla leží mezi pro nás vysokými horami, což se mi hrozně líbilo. Když jsme ty hory přejeli, dostali jsme se do ráje jménem Akyaka. Moře, písečné pláže, obchody, hudba, pěkné holky J, to vše tam najdete. Moře tam bylo až nepřirozeně modré. Moc jsem si ten den na pláži užil.
V pondělí jsme šli poprvé do jejich školy. Čekal jsem ji horší. Ve škole pro nás byly připraveny seznamovací aktivity, různé workshopy a přednáška o stereotypech. V úterý jsme rovněž pracovali ve škole a zhlédli ukázky tureckých národních tanců.

Další den byla na programu vyjížďka na lodi, kterou jsme si také užili. Několikrát jsme zastavili, viděli jsme zajímavá místa a vykoupali se v krásné zátoce.
Čtvrtek jsme strávili opět ve škole, tentokrát jsme malovali na zeď logo projektu a naše vlajky. Potom jsme hráli v tělocvičně různé hry. Poslední den rychle uběhl a nastal čas loučení, na které se nikdo netěšil. Odjížděli jsme v pátek časně ráno, domů jsme dorazili kolem půlnoci.

Na týden v Turecku budu dlouho vzpomínat, poznal jsem nová místa, získal nové kamarády, procvičil si angličtinu. Doufám, že se ještě někdy setkáme.
Michal Hrabánek, L1.
Turecko. Země s muslimskou kulturou, která se snaží žít jako my. Zpočátku se to tak opravdu zdát může, daří se jim to. Ale po pár dnech už prokouknete. Jejich myšlení je odlišné, co bereme jako vtip, oni berou vážně, a naopak. Ale i přes počáteční nedorozumění jsme si všichni našli cestu, spřátelili se a v srpnu budeme pár kamarádů z Turecka očekávat na letišti Václava Havla.
Tomáš Kodet, L3.

Projekt MURAL

Já sám jsem se projektu zúčastnil dvakrát. Jednou, když jsem hostil polskou studentku Paulinu, a podruhé, když jsem navštívil Turecko.

Naneštěstí Paulina nebyla dvakrát komunikativní člověk, takže můj hlavní cíl, zlepšit si angličtinu, se nekonal. Po této zkušenosti jsem měl obavy z mého tureckého hostitele Cagreho - nebude se mnou mluvit, nedá mi najíst, jaká bude jeho rodina - ale ani jedna z obav nebyla naplněna. Jaké to bylo? Jednoduše řečeno - BOMBA! Musím říct, že to byla nejlepší cesta do zahraničí, kterou jsem kdy podnikl, a že jich nebylo málo. Nakonec  došlo i na zlepšování anglického jazyka. Cagre ovládal ájinu absolutně s přehledem, takže i po této stránce skvělá zkušenost.

Šimon Hájek, L2.

Co dodat na závěr? Snad jen, že se fotografie Šimona Hájka umístila v soutěži na 2. místě.  

Že to nejlepší přichází nakonec, potvrdili všichni žáci, kteří se tureckého týdne zúčastnili.